Volba mezi blízkými a naším vlastním štěstím

James Joyce má povídku „Eveline“ o mladé 19leté ženě Eveline Hill, která čelí volbě mezi pokračováním života se svým násilným otcem v Dublinu a odchodem do Buenos Aires se svým milencem (tajně před otcem), námořník jménem Frank. Eveline slibuje Frankovi, že s ním odejde a vezme si ho, a na chvíli je z této vyhlídky nadšená. Už nikdy nebude muset slyšet slečnu Gavan, nadřízenou v obchodě, kde pracuje, říkat jí před zákazníky: „Slečno Hillová, nevidíte, že tyto dámy čekají?“ Místo toho s ní bude zacházeno s respektem. Myslí si, že její život s Frankem by byl lepší - mnohem lepší - než byl život její zesnulé matky s jejím otcem. Frank je na rozdíl od svého otce laskavý a otevřený. Rád zpívá a je to dobrý člověk.

Ale jak se blíží den odletu, Evelineiny myšlenky se stále častěji neobracejí k budoucnosti v Buenos Aires, ale k minulosti. Evelinein otec byl vždy hrubý. Po celá léta bylo těžké z něj vydělat peníze pro domácnost, ale v poslední době začal Eveline vyhrožovat násilím a říkat, co s ní udělal, ale kvůli její mrtvé matce. Eveline nyní zjistila, že myslí na lepší stránku svého otce: na to, jak rozesmál její bratry a děti, když byli děti, tím, že si nasadil matčin čepec; jak jednou, když byla nemocná, jí přečetl příběh a připil si. Pamatuje si také, že slíbila své matce, že bude rodinu držet pohromadě. Co by měla dělat? Joyce píše:

Uniknout! Musí utéct! Frank by ji zachránil. Dal by jí život, možná i lásku. Ale chtěla žít. Proč by měla být nešťastná? Měla právo na štěstí. Frank ji vzal do náruče a složil ji do náruče. Zachránil by ji.

Až přijde čas, Eveline zjistí, že není schopna odejít. Frank ji přitáhne k člunu, ale ze všech sil sevře železné zábradlí. Bariéra padá a Frank spěchá kolem bariéry k Eveline a volá ji, ale bezvýsledně. Eveline si vybrala svého hrubého otce kvůli lepšímu životu s Frankem. Rozhodla se zůstat v Dublinu.

Znám lidi v nesnázích Eveline. Není to tak dávno, co jsem měl studenta, který si v první polovině semestru vedl velmi dobře, ale kvalita jeho práce se náhle zhoršila. Zeptal jsem se jí, co se stalo. Řekla, že ji zavolali domů, aby se postarala o mladší sourozence a nemocného člena rodiny. Student ode mě chtěl pomoc při rozhodování, co dělat. Zeptala se, jestli si myslím, že by byla sobecká, kdyby se rozhodla opustit své rodné město a soustředit se na studium. Nepamatuji si, co přesně jsem řekl, ale pamatuji si, že jsem jí poslal příběh Joyce o Eveline Hill.

Co máme dělat v takovém případě - v němž jsme členy rodiny zavázáni držet nás zpátky v životě?

První věc, kterou si chci všimnout, je, že tento případ je zcela odlišný od těch, jako je tento: Líné a nezodpovědné dítě promrhá peníze svých rodičů místo toho, aby hledalo práci, jinak je vždy venku na noc ve městě zatímco nemocný rodič potřebuje pomoc. V těchto posledních případech si lidé vybírají frivolní požitky nad důležitými potřebami blízkých a drahých a možná i nad svými vlastními povinnostmi.

Případ, který mám na mysli, se liší také od případu, ve kterém osoba ze špatného prostředí vydělá jmění, ale odmítne poskytnout svou pomoc své rodině.

Někteří se mohou pokusit vytvořit paralelu mezi případy, jako je případ Eveline nebo mého studenta, a případy nezodpovědného dítěte nebo nyní bohatého, který zapomíná na své kořeny. Někteří mohou použít paralelu k tomu, aby vykreslili osobu, která si zvolí honbu za svými vlastními cíli, jako sobecké a nevděčné. Ale zde neexistuje obdoba. Aby bylo jasné, nenaznačuji, že každý člověk ze špatného prostředí, který zbohatne a bude úspěšný, má povinnost posílat peníze i méně šťastným členům rodiny. Hodně záleží na tom, jak dobří k němu ostatní byli. Rodiče někoho mohli být koneckonců tak hrubí - psychologicky i fyzicky -, že by propadli jakémukoli nároku, který by jinak mohli mít na vděčnost nebo pomoc dítěte. Ale v mnoha případech, zejména v těch, ve kterých rodiče rodičů nebyli ničím jiným než podpůrnými - možná by se museli obětovat, aby mohli platit za školní docházku -, by bylo neslušné a nemístné se jim později otočit zády, když by někdo mohl pomoci.

Případy, které mám na mysli, jsou však zcela odlišné. To, co členové rodiny v situacích, jako je situace mého studenta nebo Eveline, často chtějí, není jen pomoc. Chtějí, aby ten druhý - obvykle dítě, ale někdy sourozenec, vnouče nebo jiný příbuzný - obětoval své vlastní cíle, ambice a příležitost najít štěstí. Trvají na tom, aby se mohli rozhodnout, jak bude život toho druhého probíhat, a jejich primárním zájmem nejsou nejlepší zájmy toho druhého, ale jeho vlastní.

Catherine Arrowpoint z románu George Eliota Daniel Deronda důvody odlišně od Eveline Hill. Catherine pochází z aristokratické rodiny a její rodiče to v jejím případě nechtějí; spíše, rodiče Catherine, zejména její matka, trvají na právu veta, pokud jde o manželství mladé ženy. Matka chce, aby Catherine upustila od myšlenky vdávat se s hudebníkem Herrem Klesmerem ze skromného prostředí. Snaží se Catherine přesvědčit, že takové spojení by bylo nevhodné - škoda pro rodinu.

Zatímco Joyceina Eveline je vnitřně rozdělena a modlí se k Bohu, aby jí ukázal cestu vpřed, Catherineina matka výslovně říká, že Catherine má rodinné povinnosti, které vylučují uzavření manželství s panem Klesmerem. Matka se pokouší zavinit dceru, aby upustila od plánu stát se manželkou muže, kterého miluje. Catherine však odolává. Eliot píše:

"Žena ve vaší pozici má vážné povinnosti." Tam, kde se střetávají povinnost a sklon, musí následovat povinnost. “

"To nepopírám," řekla Catherine a ochladila se úměrně horku své matky. "Ale člověk může říkat velmi pravdivé věci a používat je falešně." Lidé mohou posvátnou slovní povinnost snadno brát jako název toho, co si přejí dělat kdokoli jiný. “

Samozřejmě je pro Catherine pravděpodobně snazší než Eveline obstát, protože požadavky matky Catherine jsou zakořeněny v sociálním zákoníku, který Catherine považuje za svévolný. Catherine matka nepotřebuje pomoc. Oba případy jsou stále důležitými způsoby paralelní, až na to, že obě mladé ženy se rozhodují odlišně. Catherine věří, že má právo vzít si muže, do kterého se zamilovala, a dělá to. Eveline nikdy nedospěje k závěru, že má povinnost zůstat, ale zjistí, že nemůže odejít.

Zatímco Eveline řeší své dilema, vzpomíná si na něco, co její matka říká na smrtelné posteli. Matka pak byla v šílenství a nebyla úplně rozumná, ale Eveline se vrátila slova: „Derevaun Seraun.“ Joyce neposkytuje překlad fráze, ale zjevně se jedná o irskou gaelštinu, která znamená: „Na konci rozkoše je bolest.“ Chápeme, že pro Eveline tato fráze přináší rovnováhu ve prospěch pobytu.

Eveline však ze starého rčení mohla vyvodit různá poučení. Mohla například dojít k závěru, že skutečně zaplatí cenu tím, že odejde, že je možná nevyhnutelná bolest, ale přesto by měla odejít s Frankem. Proč ne?

Je těžké říci, ale myslím, že Eveline zjistí, že existuje pouto, které ji drží v Dublinu, pouto, které nemůže přerušit. Bylo by pravděpodobně pro Eveline jednodušší odejít s Frankem do Buenos Aires, kdyby byl její otec úplně špatný, kdyby se nikdy nepokusil bavit své malé děti nebo dělat něco, co by se o Eveline staralo. Evelineina minulost by v tom případě byla chmurnější, ale její budoucnost by byla jasnější, možná mnohem jasnější. Horší než žádná láska je někdy nestálá, maličká a sobecká láska, láska dostatečně silná, aby nám způsobila bolest, ale nedostatečně čistá, aby nám přinesla štěstí.