Překvapivá síla jazyka nad pamětí a výběrem

Spoluautor s Sayuri Hayakawa, Ph.D.

Není neobvyklé vidět Japonce, jak se klaní, když telefonuje. Jeden z nás je Japonec-Američan, který se pokloní telefonu - ale pouze v japonštině. Chování a chování se mohou stát natolik rutinními, že se objeví, i když o ně není třeba. Ti, kteří jsou dvojjazyční a bikulturní, vědí z první ruky, že to, jak se chováme, může záviset na tom, jakým jazykem mluvíme. Jako vědci, kteří mají 30 let zkušeností se studiem dvojjazyčnosti a rozhodování, náš výzkum ukazuje, že to, kým jste v tuto chvíli, může záviset na jazyce, který v té době používáte.

Je to proto, že když máte zkušenost, jazyk, který používáte, se k ní přidruží. Pro dvojjazyčné lidi to znamená, že určité vzpomínky jsou více spojeny s jedním jazykem než s druhým - fenomén zvaný jazykově závislá paměť. Například vzpomínka na dětství si bude pravděpodobně pamatovat, když se znovu promluví jazykem, kterým se během této události z dětství hovoří. Stejně jako poslech nostalgické hudby vás může přenést zpět do konkrétního období vašeho života, jazyk, který v tuto chvíli používáte, funguje jako háček, který přitahuje přidružené vzpomínky blíže k povrchu. Vzpomínky budou také často emotivnější, když dojde ke shodě mezi jazykem, kterým se mluvilo, když došlo k zážitku, a jazykem, kterým se mluví, když si ho pamatujete.

To, jak myslíme a cítíme, se tedy může změnit v závislosti na tom, jaký jazyk používáme. Například bilingvní lidé mají zvýšenou stresovou reakci při poslechu tabuizovaných slov a napomenutí v rodném jazyce. Může to být zčásti proto, že naše rané vzpomínky spojené s učením se „špatného“ slova nebo s křikem našich rodičů se staly v našem rodném jazyce. To může znamenat, že se situace může cítit psychologicky nebo emocionálně vzdálenější při pohledu přes cizojazyčný objektiv.

Protože emoce hrají klíčovou roli v tom, jak se rozhodujeme, lidé jsou při rozhodování v méně emočním cizím jazyce často méně zaujatí a důslednější. Jazyk může dokonce ovlivnit naše morální soudy a rozhodnutí. Na otázku, zda by byli ochotni obětovat život jedné osoby, aby zachránili skupinu, lidé, kteří mluví více než jedním jazykem, s větší pravděpodobností řeknou „ano“, když odpoví v cizím jazyce. Negativní pocity, které nám mohou bránit v obtížném rozhodování, jsou při používání cizího jazyka tlumené. Pro jednotlivce, kteří jsou odpovědní za život a blaho ostatních, může být potenciální dopad značný.

Naše vzpomínky mohou mít také dramatický vliv na to, jak posuzujeme pravděpodobnost a riziko. Vezměme si například skutečnost, že „teroristické útoky“ patří k největším obavám Američanů, když je u nich tisíckrát vyšší pravděpodobnost, že budou zabiti zbraní. Je to částečně kvůli heuristice dostupnosti, což je naše tendence posuzovat pravděpodobnost událostí na základě toho, jak snadno a jasně přicházejí na mysl příklady. Vzhledem k jazykově závislé paměti může používání různých jazyků přinést různé příklady a potenciálně změnit naše hodnocení rizika.

To by mohlo mít značné důsledky, protože to, jak riskantní něco cítí, ovlivňuje rozhodnutí, která děláme pro všechno, od lékařských rozhodnutí po národní bezpečnost. Například ve Spojených státech více než 25% lékařů pochází z ciziny a mnoho jejich pacientů mluví také jiným jazykem. Je důležité si uvědomit, jak může mluvený jazyk ovlivňovat rozhodnutí, která děláme my i ostatní kolem nás.

Jistě, někteří mohou pochybovat o tom, že jazyk je dostatečně silný, aby změnil naše základní přesvědčení, hodnoty a cíle. A skutečně, z dvojjazyčného člověka hovořícího dvěma různými jazyky se magicky nestanou dva úplně odlišní lidé. Jazyk spíše vytváří silný kontext, který může kreslit různé aspekty nás samých vpřed. Stejně jako se můžeme stát charitativnějšími, když si připomínáme náboženství, nebo více utahovat, když připomínáme nemoc, může nás jazyk ovlivnit tím, že některé myšlenky a vzpomínky budou výraznější než jiné.

Vliv jazyka na to, jak myslíme, cítíme a dokonce se chováme, může mít dopad přesahující jednotlivce až po sociální a ekonomickou úroveň. Zatímco Spojené státy neměly skutečného vícejazyčného prezidenta od doby, kdy Franklin D. Roosevelt (hovořil plynně anglicky, francouzsky a německy), před druhou světovou válkou byl bilingvismus spíše normou než výjimkou mezi hlavami států. Mimo USA to často stále platí, přičemž světoví lídři jako Emmanuel Macron a Angela Merkelová dělají důležitá rozhodnutí při používání více jazyků. Svým způsobem může znalost různých jazyků lidem poskytnout řadu čoček, pomocí kterých mohou vidět svět.

Abychom vybudovali funkční společnost, musíme se snažit pochopit, jak používání nebo nepoužívání více jazyků ovlivňuje naši psychologii a chování; ať už je to v našich domovech, v našich nemocnicích nebo na nejvyšších úrovních správy.